Areál byl nekonečně dynamický, protože jeho vzhled záležel na mnoha proměnných faktech. Převážně tedy na různě se přelívajících lidech, měnícím se slunečním osvětlení a taky na mentálním stavu pozorovatele. Důsledek byl takový, že při každém přesunu z místa na místo měl člověk pocit, že jeho trasa je o trochu zajímavější. O čemž nelze říct, že by to bylo špatně, protože stereotyp zpravidla žádoucí není, natož na festivalech! Nepředpokládaná dynamičnost této zmenšeniny života a vesmíru vytvořila ve své dočasnosti nevyčerpatelný přísun lokálního smyslu života. Každý den, tak stejný, ale přitom tak moc jiný, je vlastně stereotyp nejlepší. Co může být více naplňujícího než stálý pravidelný příval nových zkušeností a zážitků. Rezervace zdánlivé dokonalosti byla po čtyři dny naprosto výborně udržitelná a mohla tak naplnit dočasným pocitem štěstí každého člověka, který byl schopen si tento pocit uvědomit a prožít.
Abych se dostal i k nějakým zajímavým faktům. Jako dokonalá báze akce sloužil industriální areál Vítkovických železáren a dolu Hlubina. Zasadit celé dění festivalu do kulis národní technické památky bylo to nejlepší, co člověka za poslední léta v Ostravě napadlo. Pocit pohybu v těchto prostorách nelze jednoznačně popsat, lze popsat jen scenerii. Tu je ale zbytečně náročné popisovat, když lze zhlédnout pravděpodobně poměrně početné fotodokumentace z celé akce.
Podpora při životě v tom krásném hudebně-kulturním světě byla zajištěna ze všech stran lidského bytí. Nebylo nouze o nejrůznější nápoje a pokrmy, někdy i celkem exotického původu. Ceny byly poměrně odpovídající, takže průměrně přehnané. Fronty byly docela častý jev, ale očividně byly choulostivé, jako celky, na psychologické triky. Těch se mi bohužel povedlo použít pouze neplánovaně. Součástí všeho byly i kryté hospůdky, některé z nich dokonce jako součást budovy. Moky byly lity či čepovány do vkusných plastových kelímků, které byly směnitelné za peníze, či čistý kus. Jídlo bylo podáváno do odpovídajících plastových či papírových nádob, podle pravidel etikety.
O opačné potřeby lidstva bylo postaráno nejen mobilními budkami, ale i o do budov zasazenýma keramickýma záchodama. Jedny z nich byly součástí multifunkčního kulturního areálu, vytvořeného z plynojemu na odpadní plyny při výrobě železa. Zajímavé historky o plynojemu se bylo možno dozvědět při prohlídce vysoké pece číslo jedna. Mimo vtipné příhody z natáčení železa se nebohý jedinec mohl vyšplhat na šedesátimetrovou věz vedle vysoké pece, která rozhodně nebudila dojem stability, nicméně svůj úkol plnila dobře. Výhled na do nekonečna zaparkovaná auta byl velmi inspirativní, stejně jako pohledy do útrob monstrózního vynálezu na vytváření cenné suroviny.
Chléb, i ten tekutý, a hry – skoro vše podstatné jsem již shrnul. Až na to klíčové, co bylo primární motivací, motorem dokonalostního prostoru, důvodem všech těch nevinných duší, lačnících po štěstí a pocitu radosti z bytí.
Po hudební stránce jsem jako mnoho dalších účastníků neznal prakticky žádného vystupujícího na festivalu, krom pár hlavních jmen, o jejichž existenci jsem aspoň tušil. Motivací pro mě bylo uvést se do příjemné nálady a následně zpracovat a užít si hudbu žánrů, které jsem nikdy příliš nevstřebával. Nebudu napínat znuděného čtenáře, protože by se mi to stejně nepovedlo, a prozradím rovnou, že se mi to povedlo. Opravdu po celou dobu, navzdory narůstající fyzické únavě, jsem byl schopen prožívat pocity radosti z bytí a tak dál, jak jsem se už snažil popsat. Řečeno nudně, hudba byla dobrá. Nezáleželo skoro ani na žánru, ale na atmosféře a pocitu z dané hudby. Jen málokterá kapela ve mě nezanechala pocit z radosti pro to, co dělají. Předat takový pocit je netriviální úkol pro každého člověka, který má rád co dělá. Hudba je pro to skvělé médium. Na festivalu byli interpreti, kteří chtěli přenášet energii a pozitivní emoce z hudby na ostatní. I ti, kteří nebyli tak přímí aby to vyřvávali svými texty, zanechali stopy ve svých momentálních posluchačích a dívácích. Vizuální a celkově atmosférní projev byl nedílnou součástí mnoha show.
K dispozici bylo celkem dost žánrů a mutací žánrů a fúz mutací, národností a tak dál, některé na větších a některé na menších pódiích, které ale rozhodně nekorelovaly s kvalitou výstupu. Skvělý zážitek člověk mohl zažít opravdu na kterémkoliv místě, ať už hudebním a nebo při trapně obyčejné procházce areálem.
(Colours of Ostrava 2012)