Belgičaní mají rádi hranolky. To se člověk dozví poměrně rychle, když se snaží zjistit něco o Belgii. Ovšem pozor! Cit, který belgičani k tomuto pokrmu chovají, je silnější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Při zevrubném pohledu na typické rysy belgické kuchyně brzo zjistíte, že hranolky jsou oblíbená příloha. Míněno tak, že větśina typických belgických jídel se připravuje s hranolkama. Pak je tady ještě ten další aspekt, že belgičani opravdu rádi strčí hranolky ke všemu. Pokud je náhodou nechcete, vyžaduje to nadprůměrnou pozornost a exaktnost při vyjádřování. Třeba anglická slova "rice" a "fries" jsou poměrně jednoduše zaměnitelná, pokud je na přijímající strane belgický domorodec nakládající jídlo v menze. Národní hrdost musí zůstat zachována!
Hranolky jako příloha, to je něco, na co jsme všichni zvyklí. Má to svoje příznivce a odpůrce, jako každá zdraví ohrožující, ale jinak příjemná věc. To hlavní, a mnohem důležitější, je ale postavení těchto bramborových vynálezů jako samostatné jídlo. Podle všeho má hranolková kultura v Belgii opravdu tradici, a i když je z dlouhodobějšího hlediska spíše na ústupu, pořád není nouze o tradiční hranolkárny, kde si můžem dopřát výborných hranolek v kombinaci s hustýma kejdama.
Dříve spíše stánkové, dnes již častěji zděné provozovny fritující desítky kilogramů žlutých zázraků jsou alespoň jednou za čas útočistěm každého vlámského jinocha či jinošky. Je třeba hranolky v pravidelných časových intervalech konzumovat, protože jinak by mohly pozbýt své důležitosti! A to by bylo dosti tragické, protože belgičani, jak není zas až tak známo, hranolky vynalezli a jsou na to hrdí. O hranolkové kultuře existuje několik stěžejních knih a muzeum.
Kapitolou samou pro sebe jsou pak přílohy ke hranolkám. Kečup je pro děcka. A většina populace, která zhlédla Pulp Fiction, má jistou představu, v jaké sračce se tady hranolky topěj. Mezi nizozemskýma a belgickýma omáčkovýma preferencema jsou jisté rozdíly, ale majonéza zůstává jako to hlavní. Další nuance jsou pak závislé na konkrétní lokalitě v zemi.
Než jsem se vydal poprvé dát si hranolky do frietkotu, zmocnila se mě lehká nervozita. Jasně, hranolek jsem tu sežral už hromady, ale tohle bylo jiné. Šel jsem ochutnat národní pokrm přímo do jeho svatyně, šance, že něco pokazím byla příliš velká! Svou objednávku jsem měl rozmyšlenou předem -- zvolil jsem hranolky s majonézou a stoofvleessaus, protože to je ta kombinace pro leuvenského chlapce vyráježícího dát si své večerní hranolky! Na jistotě mi nepřidávalo ani to, že jsem se rozhodl svou objednávku vést kompletně v nizozemštině. Přecejenom "fries" evokuje "french fries" a co kdybych se přeřekl, žejo, to bych se pak mohl jít rovnou bodnout.
Při západu slunce za hustou clonou dešťových mraků jsem lokalizoval tradiční frietkot nedaleko bydliště a s ledovým klidem jsem provedl objednávku. Majonézu vlámové čepují tak často, že jí říkají už jen "mayo". Hranolky jsem zvolil malé. Nicméně dostal jsem obří krabici, která mohla vážit něco mezi půl a jedním a půl kilem. Stoofvlessaus byla naprosto výborná, s celými kusy masa! Lepší než jogobella. Nechutně jsem se přežral a dobrý pocit mě jistě neopustí ještě několik dní.
Husté, že.
