Polívky!

S nesmírnou chutí,
pustil jsem se do přípravy,
protože hlad obklíčil mé smysly.

S nadšením jsem sledoval chutně se tvářící prášek koření rozpouštět v talíři nudlemi poseté vody o vysoké teplotě. Má polévka nevoněla nikterak výrazně, dost jasno o průběhu svého nadcházejícího gastronomického zážitku jsem ovšem měl už po první ochutnané lžíci. Chuťový profil této polévky je tvořen tlustou vrstvou glutamátové chuti na slaném podkladu s celkem horkotěžko pochytitelným výrazem koření klasické čínské polívky z pytlíku, kterou jste milovali v dětství, když její chuť byla tou zapovězenou, nezdravou stravou pro upocené dělníky, osamělé noční hlídače, roztomilé, ale spěchající akvabely před úmorným vystoupením ve světle, které se ve vodě láme tak zákeřně, že někdy vůbec není lehké trefit objekt na dosah ruky. Dále bych rád připsal, tahle polívka je trochu pikantní, pepřově a škrábavě, ne však otravně příliš. Nudle, ty kudrnaté záchranné kruhy hmoty v nekonečně dělitelné kapalině dnešního zaháněče utrpení, utrpění ve formě hladu, nebyly pro mě při střetku žádným zklamáním. Zakousnutí do nich vyústilo v sofistikovanou synergii splynutí chutí. Nudle, spíše tukového ražení, s kapalným zbytkem polívky o chuti jakéhosi jakože masového vývaru. Vesele jsem si synergii vychutnával až do poslední lžičky – polívku jsem tedy nevylil, při jejím jezení jsem ani přehnaně netrpěl. Nestydím se říct; konzumací "Sun Yan hovězí" jsem nezískal nic zanedbatelnějšího, než je sice krátkodobé, ale jinak velice robustní zasycení. Tato polévka dostává sedm z deseti!

Já jsem sice nevědel, co se na tom obalu píše (česky je pouze příprava a složení na nalepovacím lístečku), ale už když jsem políval směs nudlí, kořenícího prášku, sušené zeleniny a nemálo ochuceného tuku, do místnosti začala pronikat vůně masového vývaru. Byl to ten tuk, jeho barva leccos napovídala, ovšem takto intenzivní čichový požitek již při přípravě, to ve mně vzbudilo zájem. Čtyři minuty čekání na zkřehnutí nudlí se zdály být věčné. Po oné věčnosti jsem klepajícími prsty s okousanými nehty sundal pokrývku misky.

První lžička. Druhá lžička (tentokrát jsem nabral i "masovou kuličku"). Ach, ano! Vietnamská polívka! Tato sáčková imitace je natolik zdařilá, že mi její chuť připomínala zcela konkrétní gastronomický zážitek. Sušená zelenina mezi sebe zařadila nemalé množství koriandru. Polívková voda zase chutnala jako pořádně vypasený vývar. Masové kuličky po zkousnutí připomínají zážitek z "bubble tea". Měl jsem pocit, že cítím i jiné chutě z porfolia koření tradičních vietnamských jídel. Takto jsem se propracoval až do konce a má spokojenost nebyla předčasně ukončena nutkáním na zvracení, ani mé chuťové buňky nezačaly odumírat pod náporem soli, no prostě velice příjemný zážitek. Místo snahy imitovat nějakou tradiční zvířátkovou chuť se tahle polívka dá opravdu přirovnat k vietnamské polívce a touto upřímností si ode mne sklízí zcela natvrdo plný počet bodů.

Vskutku odlišný zážitek, i takto bych mohl pojmenovat tuto recenzi, kdyby však mé recenze měly jména! Polévka Nongshim Neoguri je megalomanský počin po všech stránkách. Způsob přípravy, množství kořenících doplňků i cena naznačují, že se výrobce snažil přinést svým obětem více radosti než jeho konkurenti s malými sáčky a lidovými cenami. Příchuť tohoto skvostu spadá kdesi do kategorie mořských plodů, což mi naštěstí do velké míry zabraňuje srovnávat očekávání a výsledek. Prvním aromatickým vjemem přípravy vyjevil se mi odér ne zcela nepodobný setkání s pavilonem hrochů v zoologické zahradě. Ne tak štiplavě fekální, ale spíš hnědozeleně přírodní otazník nad další konzumací. Neházel jsem ale flintu do žita. Viděl jsem, co vše přispívá k této unikátní kompozici - krom polívkového základu mně čekal pytlíček s "vločkama" a ještě dva kusy řasy. Řasy nebo kousek plastu? Nejsem si jistý! Neroztekly se ale, takže tipuju, že správně tyto věci opravdu patřily do hrnce. Je to tak. Slyšíte správně. Tato chemická zbraň se vážně připravuje vařením (5 min, 550 ml) v hrnci. Výsledkem byly nudle lehce oslizlé, ale zdaleka ne do takové míry, aby nějak zastínily celkový dojem z dumání nad chutí zbytku. Slanost vyvážená, dokonce se nebojím říci "příjemná", glutamátovost na velice střídmé úrovni, lehká pikantnost a ne příliš výrazná vlastní chuť. Přirovnal bych ji k chuti zeleného čaje pitého v zoologické zahradě. Ne nepříjemná, možná i trochu mořskoplodová voda byla šperkována pevnými doplňky z kategorie imitace zeleniny; ale pozor, zelené kousíčky měly texturu i mechanické vlastnosti petržele, oranžové kousky by zase klidně mohly být mrkví, v nějaké jiné realitě. Největší zábavu jsem si ale užil s kousky připomínajicími nakrájenou ředkvičku, ty opravdu rozzářily mou polévku. Jejich účel nebyl identifikován.

Celková míra fascinace a radosti z poznávání překročila kritickou hranici a proto po tajné poradě s gastrointestinálním traktem dáváme já i má střeva této polívce osmičku!